zvukotěsný

Tchèque

Étymologie

De zvuk (« son ») et těsný (« serré »).

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	zvukotěsný		zvukotěsná	zvukotěsné
	vocatif	zvukotěsný		zvukotěsná	zvukotěsné
	accusatif	zvukotěsného	zvukotěsný	zvukotěsnou	zvukotěsné
	génitif	zvukotěsného		zvukotěsné	zvukotěsného
	locatif	zvukotěsném		zvukotěsné	zvukotěsném
	datif	zvukotěsnému		zvukotěsné	zvukotěsnému
	instrumental	zvukotěsným		zvukotěsnou	zvukotěsným
pluriel	nominatif	zvukotěsní	zvukotěsné		zvukotěsná
	vocatif	zvukotěsní	zvukotěsné		zvukotěsná
	accusatif	zvukotěsné			zvukotěsná
	génitif	zvukotěsných
	locatif	zvukotěsných
	datif	zvukotěsným
	instrumental	zvukotěsnými

zvukotěsný \ˈzvukocɛsniː\ (comparatif : zvukotěsnější, superlatif : nejzvukotěsnější)

1. Insonorisé, qui ne laisse pas passer le son, insonorisant.
   • výměna oken za zvukotěsnější.

     changement de fenêtres pour [d'autres] plus insonorisantes.

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage