vězeň
Étymologie
[modifier le wikicode]- Substantivation du participe passif de vězet, du proto-slave *vęzieti (→ voir więzienie, prison, en polonais), lui-même forme de *vęzati qui donne vázat (« lier »).
Nom commun
[modifier le wikicode]| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | vězeň | vězni ou vězňové |
| Génitif | vězně | vězňů |
| Datif | vězni ou vězňovi |
vězňům |
| Accusatif | vězně | vězně |
| Vocatif | vězni | vězni ou vězňové |
| Locatif | vězni ou vězňovi |
vězních |
| Instrumental | vězněm | vězni |
vězeň \Prononciation ?\ masculin animé (pour une femme, on dit : vězenkyně)
- Prisonnier.
Charita pečuje o propuštěné vězně.
— (Denik.cz)- Un organisme de charité s'occupe des prisonniers remis en liberté.
- Bývalí vězňové si připomněli osvobození koncentračního tábora.
- D'anciens prisonniers ont commémoré la libération du camp de concentration.
Apparentés étymologiques
[modifier le wikicode]Références
[modifier le wikicode]- Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2001
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage