váhající

Tchèque

Étymologie

De váhat (« balancer, hésiter »).

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	váhající
	vocatif	váhající
	accusatif	váhajícího	váhající
	génitif	váhajícího		váhající	váhajícího
	locatif	váhajícím		váhající	váhajícím
	datif	váhajícímu		váhající	váhajícímu
	instrumental	váhajícím		váhající	váhajícím
pluriel	nominatif	váhající
	vocatif	váhající
	accusatif	váhající
	génitif	váhajících
	locatif	váhajících
	datif	váhajícím
	instrumental	váhajícími

váhající \ˈvaːɦajiːt͡siː\

1. Hésitant.
   • Váhající poslanci obrátili, vládu podpoří. — (iDnes.cz, 3 mai 2005)

     La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Synonymes

• váhavý