prchlivý

Tchèque

Étymologie

Dérivé de prchl, avec le suffixe -ivý et plus avant, de prchnout (« s’enfuir »).

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	prchlivý		prchlivá	prchlivé
	vocatif	prchlivý		prchlivá	prchlivé
	accusatif	prchlivého	prchlivý	prchlivou	prchlivé
	génitif	prchlivého		prchlivé	prchlivého
	locatif	prchlivém		prchlivé	prchlivém
	datif	prchlivému		prchlivé	prchlivému
	instrumental	prchlivým		prchlivou	prchlivým
pluriel	nominatif	prchliví	prchlivé		prchlivá
	vocatif	prchliví	prchlivé		prchlivá
	accusatif	prchlivé			prchlivá
	génitif	prchlivých
	locatif	prchlivých
	datif	prchlivým
	instrumental	prchlivými

prchlivý \ˈpr̩xlɪviː\ (comparatif : prchlivější, superlatif : nejprchlivější)

1. Irascible, impulsif.
   • Ze všech čtyř bratrů je Rafaelo nejsilnější, ale také nejprchlivější.

     Des quatre frères, Rafaelo est le plus fort mais aussi le plus irritable.

Synonymes

• popudlivý (« irritable, irascible »)
• unáhlený (« précipité »)
• vznětlivý (« excitable; qui s’emporte facilement »)
• impulzivní

Dérivés

• prchlivě
• prchlivec
• prchlivost

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage