poučný

Tchèque

Étymologie

De poučit, poučovat ; voir učit (« enseigner »).

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	poučný		poučná	poučné
	vocatif	poučný		poučná	poučné
	accusatif	poučného	poučný	poučnou	poučné
	génitif	poučného		poučné	poučného
	locatif	poučném		poučné	poučném
	datif	poučnému		poučné	poučnému
	instrumental	poučným		poučnou	poučným
pluriel	nominatif	pouční	poučné		poučná
	vocatif	pouční	poučné		poučná
	accusatif	poučné			poučná
	génitif	poučných
	locatif	poučných
	datif	poučným
	instrumental	poučnými

poučný \ˈpou̯t͡ʃniː\ (comparatif : poučnější, superlatif : nejpoučnější)

1. Instructif.
2. Édifiant.
   • Nejzajímavější a pro návštěvníka nejpoučnější byly expozice z botanických zahrad.

     La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Apparentés étymologiques

• naučný
• poučení
• učeň

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage