hluchoněmý

Tchèque

Étymologie

De hluchý (« sourd ») et němý (« muet »).

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	hluchoněmý		hluchoněmá	hluchoněmé
	vocatif	hluchoněmý		hluchoněmá	hluchoněmé
	accusatif	hluchoněmého	hluchoněmý	hluchoněmou	hluchoněmé
	génitif	hluchoněmého		hluchoněmé	hluchoněmého
	locatif	hluchoněmém		hluchoněmé	hluchoněmém
	datif	hluchoněmému		hluchoněmé	hluchoněmému
	instrumental	hluchoněmým		hluchoněmou	hluchoněmým
pluriel	nominatif	hluchoněmí	hluchoněmé		hluchoněmá
	vocatif	hluchoněmí	hluchoněmé		hluchoněmá
	accusatif	hluchoněmé			hluchoněmá
	génitif	hluchoněmých
	locatif	hluchoněmých
	datif	hluchoněmým
	instrumental	hluchoněmými

hluchoněmý \ˈɦluxoɲɛmiː\

1. Sourd-muet.
   • Exemple d’utilisation manquant. (Ajouter)

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage