duchapřítomný

Tchèque

Étymologie

Composé de duch (« esprit ») et de přítomný (« présent »).

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	duchapřítomný		duchapřítomná	duchapřítomné
	vocatif	duchapřítomný		duchapřítomná	duchapřítomné
	accusatif	duchapřítomného	duchapřítomný	duchapřítomnou	duchapřítomné
	génitif	duchapřítomného		duchapřítomné	duchapřítomného
	locatif	duchapřítomném		duchapřítomné	duchapřítomném
	datif	duchapřítomnému		duchapřítomné	duchapřítomnému
	instrumental	duchapřítomným		duchapřítomnou	duchapřítomným
pluriel	nominatif	duchapřítomní	duchapřítomné		duchapřítomná
	vocatif	duchapřítomní	duchapřítomné		duchapřítomná
	accusatif	duchapřítomné			duchapřítomná
	génitif	duchapřítomných
	locatif	duchapřítomných
	datif	duchapřítomným
	instrumental	duchapřítomnými

duchapřítomný \dʊxapr̝̊iːtɔmniː\ (comparatif : duchapřítomnější, superlatif : nejduchapřítomnější)

1. Qui a de la présence d’esprit.
   • Exemple d’utilisation manquant. (Ajouter)

Synonymes

• pohotový

Dérivés

• duchapřítomně
• duchapřítomnost

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage