věřící

Tchèque

Étymologie

Participe présent, adjectivé et substantivé de věřit (« croire »).

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	věřící
	vocatif	věřící
	accusatif	věřícího	věřící
	génitif	věřícího		věřící	věřícího
	locatif	věřícím		věřící	věřícím
	datif	věřícímu		věřící	věřícímu
	instrumental	věřícím		věřící	věřícím
pluriel	nominatif	věřící
	vocatif	věřící
	accusatif	věřící
	génitif	věřících
	locatif	věřících
	datif	věřícím
	instrumental	věřícími

věřící \ˈvjɛr̝iːt͡siː\

1. (Religion) Croyant.
   • věřící lidé.

     personnes croyantes.

Antonymes

• nevěřící

Nom commun

věřící \ˈvjɛr̝iːt͡siː\ masculin animé ou féminin

1. Croyant, une croyante.
   • Exemple d’utilisation manquant. (Ajouter)

Notes

Se décline, en fonction du genre, comme l'adjectif.