svévolný

Tchèque

Étymologie

De svévole (« bon vouloir ») avec le suffixe -ný.

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	svévolný		svévolná	svévolné
	vocatif	svévolný		svévolná	svévolné
	accusatif	svévolného	svévolný	svévolnou	svévolné
	génitif	svévolného		svévolné	svévolného
	locatif	svévolném		svévolné	svévolném
	datif	svévolnému		svévolné	svévolnému
	instrumental	svévolným		svévolnou	svévolným
pluriel	nominatif	svévolní	svévolné		svévolná
	vocatif	svévolní	svévolné		svévolná
	accusatif	svévolné			svévolná
	génitif	svévolných
	locatif	svévolných
	datif	svévolným
	instrumental	svévolnými

svévolný \Prononciation ?\ (comparatif : svévolnější, superlatif : nejsvévolnější)

1. Arbitraire.
   • čím dál svévolnější zacházení s fakty.

     La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

   • svévolný mocenský čin, fait du prince.

Synonymes

• libovolný

Dérivés

• svévolně
• svévolnost

Apparentés étymologiques

• volný

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage