dochovalý

Tchèque

Étymologie

→ voir dochovat.

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	dochovalý		dochovalá	dochovalé
	vocatif	dochovalý		dochovalá	dochovalé
	accusatif	dochovalého	dochovalý	dochovalou	dochovalé
	génitif	dochovalého		dochovalé	dochovalého
	locatif	dochovalém		dochovalé	dochovalém
	datif	dochovalému		dochovalé	dochovalému
	instrumental	dochovalým		dochovalou	dochovalým
pluriel	nominatif	dochovalí	dochovalé		dochovalá
	vocatif	dochovalí	dochovalé		dochovalá
	accusatif	dochovalé			dochovalá
	génitif	dochovalých
	locatif	dochovalých
	datif	dochovalým
	instrumental	dochovalými

dochovalý masculin

1. Conservé, préservé.
   • Exemple d’utilisation manquant. (Ajouter)