dějepisný

Voir aussi : dejepisný

Tchèque

Étymologie

Dérivé de dějepis (« histoire »), avec le suffixe -ný.

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	dějepisný		dějepisná	dějepisné
	vocatif	dějepisný		dějepisná	dějepisné
	accusatif	dějepisného	dějepisný	dějepisnou	dějepisné
	génitif	dějepisného		dějepisné	dějepisného
	locatif	dějepisném		dějepisné	dějepisném
	datif	dějepisnému		dějepisné	dějepisnému
	instrumental	dějepisným		dějepisnou	dějepisným
pluriel	nominatif	dějepisní	dějepisné		dějepisná
	vocatif	dějepisní	dějepisné		dějepisná
	accusatif	dějepisné			dějepisná
	génitif	dějepisných
	locatif	dějepisných
	datif	dějepisným
	instrumental	dějepisnými

dějepisný \ˈɟɛjɛpɪsniː\

1. Historique.
   • Exemple d’utilisation manquant. (Ajouter)

Synonymes

• historický

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage