dědina

Voir aussi : dedina

Tchèque

Étymologie

Dérivé de děd, avec le suffixe -ina.

Nom commun

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	dědina	dědiny
Génitif	dědiny	dědin
Datif	dědině	dědinám
Accusatif	dědinu	dědiny
Vocatif	dědino	dědiny
Locatif	dědině	dědinách
Instrumental	dědinou	dědinami

dědina \ɟɛɟɪna\ féminin

1. (Désuet) (Dialectal) Patrimoine familial.
   • Dědina, původně veškeren majetek, který se určité osobě dostal dědictvím od předků jejích, tedy statek zděděný… — (« Dědina », dans Ottův slovník naučný)

     La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

2. (Désuet) (Dialectal) Village.
   • Exemple d’utilisation manquant. (Ajouter)

Synonymes

• vesnice, obec

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage