dědictví
Étymologie
[modifier le wikicode]- Dérivé de dědic (« héritier »), avec le suffixe -ství ; apparenté au polonais dziedzictwo.
Nom commun
[modifier le wikicode]| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | dědictví | dědictví |
| Génitif | dědictví | dědictví |
| Datif | dědictví | dědictvím |
| Accusatif | dědictví | dědictví |
| Vocatif | dědictví | dědictví |
| Locatif | dědictví | dědictvích |
| Instrumental | dědictvím | dědictvími |
dědictví \ɟɛɟɪt͡stviː\ neutre
- Héritage.
Při pohřbu plakali a chválili zemřelého do nebe. Naříkali, že mu Pán Bůh delšího věku nedopřál, neboť byl prý to muž dobrého srdce. Ale už nemohli se dočkati, aby bylo po pohřbu a aby mohli se o dědictví dělit.
— (František Sláma, Zakletý kohout)- …mais ils étaient impatients de se partager l’héritage.
Synonymes
[modifier le wikicode]Voir aussi
[modifier le wikicode]- Dědictví (rozcestník) sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque)
Références
[modifier le wikicode]- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage