Aller au contenu

dědičný

Définition, traduction, prononciation, anagramme et synonyme sur le dictionnaire libre Wiktionnaire.
Dérivé de dědic (« héritier »), avec le suffixe -ný.
nombre cas \ genre masculin féminin neutre
animé inanimé
singulier nominatif

dědičný dědičná dědičné
vocatif

dědičný dědičná dědičné
accusatif

dědičného dědičný dědičnou dědičné
génitif

dědičného dědičné dědičného
locatif

dědičném dědičné dědičném
datif

dědičnému dědičné dědičnému
instrumental

dědičným dědičnou dědičným
pluriel nominatif

dědiční dědičné dědičná
vocatif

dědiční dědičné dědičná
accusatif

dědičné dědičná
génitif

dědičných
locatif

dědičných
datif

dědičným
instrumental

dědičnými

dědičný \ɟɛɟɪt͡ʃniː\

  1. Héréditaire.
    • Český trůn je dědičný v habsburském rodu do vymření rodu po meči.
      Le trône tchèque est héréditaire au sein des Habsbourg jusqu’à l’exctinction de la lignée par l’épée. (veritas.evangnet.cz)#* Exemple d’utilisation manquant. (Ajouter)
    • Je rakovina prsu a vaječníků dědičná?
      Le cancer du sein et des ovaires est-il héréditaire ?

Apparentés étymologiques

[modifier le wikicode]

Références

[modifier le wikicode]