církevněslovanský

Tchèque

Étymologie

De církevní (« d’église ») et slovanský (« slave »).

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	církevněslovanský		církevněslovanská	církevněslovanské
	vocatif	církevněslovanský		církevněslovanská	církevněslovanské
	accusatif	církevněslovanského	církevněslovanský	církevněslovanskou	církevněslovanské
	génitif	církevněslovanského		církevněslovanské	církevněslovanského
	locatif	církevněslovanském		církevněslovanské	církevněslovanském
	datif	církevněslovanskému		církevněslovanské	církevněslovanskému
	instrumental	církevněslovanským		církevněslovanskou	církevněslovanským
pluriel	nominatif	církevněslovanští	církevněslovanské		církevněslovanská
	vocatif	církevněslovanští	církevněslovanské		církevněslovanská
	accusatif	církevněslovanské			církevněslovanská
	génitif	církevněslovanských
	locatif	církevněslovanských
	datif	církevněslovanským
	instrumental	církevněslovanskými

církevněslovanský \ˈt͡siːrkɛvɲɛslovanskiː\

1. Slavonique, relatif à l’Église ou la foi chrétienne adoptée par les Slaves, relatif au slavon.
   • církevněslovanský rukopis.

     manuscrit slavonique, écrit en slavon.

Vocabulaire apparenté par le sens

• staroslověnský, vieux-slave
• staroslověnština, vieux slave
• staroslovanský

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage