bezdůvodný

Tchèque

Étymologie

De bez- (« sans ») et důvodný.

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	bezdůvodný		bezdůvodná	bezdůvodné
	vocatif	bezdůvodný		bezdůvodná	bezdůvodné
	accusatif	bezdůvodného	bezdůvodný	bezdůvodnou	bezdůvodné
	génitif	bezdůvodného		bezdůvodné	bezdůvodného
	locatif	bezdůvodném		bezdůvodné	bezdůvodném
	datif	bezdůvodnému		bezdůvodné	bezdůvodnému
	instrumental	bezdůvodným		bezdůvodnou	bezdůvodným
pluriel	nominatif	bezdůvodní	bezdůvodné		bezdůvodná
	vocatif	bezdůvodní	bezdůvodné		bezdůvodná
	accusatif	bezdůvodné			bezdůvodná
	génitif	bezdůvodných
	locatif	bezdůvodných
	datif	bezdůvodným
	instrumental	bezdůvodnými

bezdůvodný \ˈbɛzduːvodniː\

1. Sans cause, infondé.
   • Bezdůvodné obohacení.

     Enrichissement sans cause.

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage