bezbranný

Tchèque

Étymologie

Composé de bez (« sans ») et de branný (« armé, défensif »).

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	bezbranný		bezbranná	bezbranné
	vocatif	bezbranný		bezbranná	bezbranné
	accusatif	bezbranného	bezbranný	bezbrannou	bezbranné
	génitif	bezbranného		bezbranné	bezbranného
	locatif	bezbranném		bezbranné	bezbranném
	datif	bezbrannému		bezbranné	bezbrannému
	instrumental	bezbranným		bezbrannou	bezbranným
pluriel	nominatif	bezbranní	bezbranné		bezbranná
	vocatif	bezbranní	bezbranné		bezbranná
	accusatif	bezbranné			bezbranná
	génitif	bezbranných
	locatif	bezbranných
	datif	bezbranným
	instrumental	bezbrannými

bezbranný \bɛzbraniː\ (comparatif : bezbrannější, superlatif : nejbezbrannější)

1. Sans défense, désarmé.
   • Bezbranný zajatec.

     Otage désarmé.

   • Bezbranný proti pomluvám.

     Sans défense contre les médisances.

Synonymes

• neozbrojený
• bezmocný

Dérivés

• bezbranně
• bezbrannost

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage