břeh

Tchèque

Étymologie

Du vieux slave брѣгъ, brěgǔ qui a donné brzeg en polonais, берег en russe, issu de l'indo-européen commun *bhergh- (« hauteur ») dont est issu Berg en allemand et peut-être berge en français.

Nom commun

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	břeh	břehy
Génitif	břehu	břehů
Datif	břehu	břehům
Accusatif	břeh	břehy
Vocatif	břehu	břehy
Locatif	břehu	březích
Instrumental	břehem	břehy

břeh \br̝ɛx\ masculin inanimé

1. Bord, rive, côte.
   • Od břehu k břehu širým Atlantikem
     myšlenky vezu na své palubě;
     jsou stěhovavé, jak už jejich zvykem.
     Jak zvykem, loď má čelí záhubě. — (Viktor Dyk, Devátá vlna)

     La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Apparentés étymologiques

• nábřeží, quai, berge
• pobřeží, rivage

Prononciation

• tchèque : écouter « břeh [br̝ɛx] »

Anagrammes

• hřeb

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage