Conjugaison:same du Nord/kálket
Apparence
Conjugaison du verbe kálket (infinif : kálket).
Indicatif | Conditionnel | Potentiel | Impératif | ||
---|---|---|---|---|---|
Présent | Prétérit | Présent | Présent | Présent | |
je | kálken | kálkejin | kálkešin | kálkežan | kálkejehkon |
tu | kálket | kálkejit | kálkešit | kálkežat | kálke |
il/elle | kálke | kálkii | kálkešii | kálkeža | kálkejehkos |
nous deux | kálkejetne | kálkiime | kálkešeimme | kálkežetne | kálkejeahkku |
vous deux | kálkebeahtti | kálkiide | kálkešeidde | kálkežeahppi | kálkejeahkki |
ils/elles deux | kálkeba | kálkiiga | kálkešeigga | kálkežeaba | kálkejehkoska |
nous | kálket | kálkiimet | kálkešeimmet | kálkežat | kálkejehkot kálkejeahkkot |
vous | kálkebehtet | kálkiidet | kálkešeiddet | kálkežehpet | kálkejehket |
ils/elles | kálkejit | kálkeje kálkejedje |
kálkešedje | kálkežit | kálkejehkoset |
thème négatif | kálke | kálken | kálkeše | kálkeš | kálke |
Participe passé | kálken | ||||
Abessif | kálkekeahttá | ||||
Gérondif | kálkedettiin | ||||
Nom d’action | kálken |