řeholní

Tchèque

Étymologie

De řehole (« règle ») avec le suffixe -ní.

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	řeholní
	vocatif	řeholní
	accusatif	řeholního	řeholní
	génitif	řeholního		řeholní	řeholního
	locatif	řeholním		řeholní	řeholním
	datif	řeholnímu		řeholní	řeholnímu
	instrumental	řeholním		řeholní	řeholním
pluriel	nominatif	řeholní
	vocatif	řeholní
	accusatif	řeholní
	génitif	řeholních
	locatif	řeholních
	datif	řeholním
	instrumental	řeholními

řeholní \r̝ɛɦɔlɲiː\

1. (Religion) Régulier, qui suit une règle monastique.
   • Vytrvav v této sebekázni 40 let, vrátil se do řeholního života a stal se opatem.

     Ayant enduré ces privations auto-infligées pendant 40 ans, il rejoint la vie monastique et devint abbé.

Synonymes

• mnišský

Dérivés

• řeholník, řeholnice

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage