řídicí

Voir aussi : řídící, řidiči, řidičí

Tchèque

Étymologie

De řídit (« conduire, diriger »).

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	řídicí
	vocatif	řídicí
	accusatif	řídicího	řídicí
	génitif	řídicího		řídicí	řídicího
	locatif	řídicím		řídicí	řídicím
	datif	řídicímu		řídicí	řídicímu
	instrumental	řídicím		řídicí	řídicím
pluriel	nominatif	řídicí
	vocatif	řídicí
	accusatif	řídicí
	génitif	řídicích
	locatif	řídicích
	datif	řídicím
	instrumental	řídicími

řídicí \ˈr̝iːɟɪt͡siː\

1. Conducteur, de conduite, directeur, de direction.
   • Jedním z ústavů VŠCHT v Praze je i Ústav počítačové a řídicí techniky.

     La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Apparentés étymologiques

• řídící
• řidič (un conducteur)

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage